Veganské ekologické zemědělství

Iain Tolhurst

Pěstování obilovin ve velkém bez hnoje funguje ekologicky i ekonomicky

Většina lidí si myslela, že jsme blázni, když se snažíme o pěstování bez chemikálií

Již na počátku sedmdesátých let jsem začal pracovat na velké komerční mléčné farmě. Vždycky se mi líbila představa hospodaření i když v mé vzdálené rodinné minulosti nebyl nikdo, o kom bychom věděli, že se této vznešené profesi věnoval. Předpokládám, že jsem vyrůstal s obrázkovou knížkou plnou ideálních ilustrací farmy, krav na louce, ovcí v kukuřici, líných letních dnů a podobných věcí. Realita byla poněkud odlišná; půda byla pod silným tlakem produkovat a vypadala spíše špatně. Nemluvě o nezdravých zvířatech, kterým se málokdy podařilo vydržet více než pět laktací předtím, než byly poslány na porážku plná chorob. To mě vedlo ke zkoumání alternativ. V těch dobách se toho moc nevědělo, většina lidí si myslela, že jsme blázni, když se snažíme o pěstování bez chemikálií.

Nakonec jsme našli v Cornwallu pustý kus půdy a začali na ní živobytí. Chtěl jsem prokázat, že ekologické zemědělství je komerčně životaschopné, abych sloužil jako příklad pro ostatní.

Je jasný fakt, že byste tímto způsobem mohli uživit až pětkrát více lidí. Tak proč to tak nedělají všichni?

Otázkou bylo, jak bychom dokázali ekologicky pěstovat bez zvířat? Byla to přijatá filozofie lady Eve Balfour a the Soil Association, že zvířata jsou nedílnou součástí celého systému; potřebujete hnůj, abyste vypěstovali potravu, kterou vykrmíte zvířata, kterými vykrmíte lidi. Mě ale zajímalo pěstování potravin, které by živily lidi, ne zvířata. Neměl jsem na ně na mém pozemku o 5 akrech ani místo. Chvíli jsme měli kozy; musíte být masochisté, abyste chovali kozy jen proto, abyste získali hnůj. Museli jsme kupovat drahé obiloviny na krmení a využívat cenné pozemky na seno, kterého muselo být dost na to, aby nesežraly živý plot. I tak nám ožraly všechny brambory a nikdy se nepřestaly zajímat o naši zeleninovou zahrádku. Nakonec byly odvezeny k jinému masochistovi.

Zkoušeli jsme hnůj dovážet, ale nevydrželo to, protože nemáme traktor a naše dodávka pak nehezky voněla. Potřeboval jsem kompost, jenže byl problém sehnat dobrý zdroj bez chemické kontaminace a s přihlédnutím k tomu, že ho pro produkci zeleniny potřebujeme každoročně 70 tun. A tak jsme vyvinuli systém založený téměř výhradně na zelených hnojivech.

Slyšel jsem zmínku o tom, že Číňanům se daří krmit své lidi převážně vegetariánskou stravou s rozsáhlým využíváním zelených hnojiv, a tak jsem si říkal, že by to mělo být dosažitelné i v našem klimatu. Je jasný fakt, že byste tímto způsobem mohli uživit více lidí, a to třikrát až pětkrát víc. Tak proč to tak nedělají všichni?

Farmy, které fungují na kompostu si nemusí kupovat vůbec nic

Zemědělci jsou udržováni v představě, že k tomu, aby produkovali, potřebují mnoho věcí. Ve spojení se zájmem globálních konglomerátních chlapců, kteří prodávají všechny ty drahé dobroty, které podporují systém, není divu, že většina neprodukuje ekologicky. Jenže farmy, které fungují na kompostu si nemusí kupovat vůbec nic, kromě semen a dokonce i ty by mohly být vyrobeny doma. Každý vám samozřejmě řekne, že tento koncept je v reálném světě nemožný. Stejně, jako mi vyvraceli ekologické zemědělství před 28 lety. Upřímně, někde vzadu jsem se taky bál. Bál jsem se, že moje půda nevyprodukuje nic, kromě jetele a vojtěšky.

Střídání plodin je základ

Díky stěhování v roce 1988 na hospodářství s mírně lepší půdou a mnohem lepším klimatem v jižním Oxfordu, jsem radikálně změnil zemědělský systém. Časem jsem došel ke střídání plodin, které bylo zcela bez potřeby hnoje. Ve skutečnosti existují tři samostatné rotace: jedna pro pole zeleniny (7 hektarů), druhá pro zahradu (půl hektaru) a třetí pro foliovníky (1700 metrů). Nejdéle trvá v zahradě – 9 let, na poli 7 let a ve foliovníkách jen 4-5 let. Využívám celou řadu zelených hnojiv; obzvláště důležité jsou boboviny jako jetel, trojlístek a vojtěška, ty tvoří základ hnojiva. S jejich využitím trvá cyklus nejméně 30 měsíců. Problémy spojené s přílišným zatížením půdy zelenými hnojivy a neprodukováním plodin byly výrazně sníženy tím, že se rostlinné plodiny podsévají bobovinami, které rostou po sklizni. Některé plodiny se osvědčilo vysadit přímo do kompostu.

Plocha, na které používám zelené hnojivo, zabírá nyní až 70 % a je to ekonomicky životaschopné. Pravidelná analýza půdy ukázala, že neustále zlepšujeme plodnost, zejména fosforečnan a draslík, kvůli hlubokým kořenům a rozkladu bobovin. Fauna půdy se dramaticky zlepšila, což se odrazilo na lepším stavu našich 70 druhů plodin, které pěstujeme a prodáváme po 300 ks balení týdně.

Stále vyrábíme zelený kompost pro skleníky a trochu na zahradu z vlastních odpadních materiálů a zvážili bychom odběr kompostovaného odpadu od našich zákazníků, kdybychom byli schopni ho získat lokálně prostřednictvím svozu nebo kompostárny provozovaných městem.

ZOBRAZIT WEB FARMY

Tento systém není pouze pro malovýrobce

I velcí hráči se mohou zapojit. Zkoušky ve výzkumném středisku Elm Farm Research ukázaly, že pěstování obilovin bez hnoje, funguje jak z hlediska udržitelnosti, tak z hlediska ekonomické životaschopnosti. To bylo potvrzeno obdobnými zkouškami ADAS Terrington i u pěstování brambor a obilovin s použitím červeného jetele.

Právě přemýšlíte nad tím, že kompostem můžete krmit dobytek a tak získáte to nejlepší z obou stran – z rostlin i zvířat. Popravdě, není to tak jednoduché:

Živočišné zemědělství, pokud se nedělá ve velkém, je prodělečné, protože i pro malý chov potřebujete ohrady, budovy, vodu a čeká vás mnoho papírování.
Nic není zadarmo, zvířata spotřebovávají energii, produkují teplo, metan a mnoho odpadu. Nemůžete očekávat více úrody, než s jakou jste začali a je nevyhnutelně budete muset nakupovat pro zvířata krmivo. Krmivo odněkud, kde bude chybět.

Živočišné ekologické zemědělství není udržitelné

Podívejte se po venkově, co vidíte, na Západě je hodně trávy a kukuřice, mnoho obilovin a kukuřice ve středozemí a na východě. Více než 65 % těchto obilovin padne na krmivo a další obrovská množství dovážíme z celého světa, což představuje velkou zátěž na životní prostředí. Ekologičtí zemědělci nejsou výjimkou; dováží krmné obilniny na výkrm svých chovů. Někteří buou z toho hnoje následně podporovat výrobu zeleniny a obilovin, takže ekologické hnutí není v dnešní podobě zdaleka udržitelné. Řešením není zákaz dovozu obilovin, protožepak by ještě větší část naší krajiny skončila jako obilní prérie. Dokonce přestup více zemědělců na ekologické by tento problém ve Spojeném království ještě více zkomplikovalo, protože nároky na kmiva by byly vyšší a bylo by tak zapotřebí více půdy využít pro krmení zvířat.

Samozřejmě, že lidé rádi jedí maso

Je zřejmé, že je třeba snížit počet hospodářských zvířat, pokud máme vůbec uvažovat o tom, jak uživit rostoucí globální populaci. Příliš mnoho dobré půdy se využívá na živočišnou výrobu; a mohlo by být využíváno primárně pro pěstování potravin určených přímo pro lidi. Pak je tu samozřejmě spousta půdy v chudších kopcovitých částech, kde není možné pěstovat plodiny. Ale co výsadba stromů? Rostou na nejhorších půdách, aby zpěvnily zem, poskytly ovoce, ořechy a dřevo na palivo a tím práce pro místní obyvatele. Samozřejmě, že lidé rádi jedí maso, ale v procesu používají příliš mnoho půdy. Budou muset jeho konzumaci snížit nebo se jí úplně vyhnout. Zvířata (polodivoké druhy) můžeme nechat se pást ve volné přírodě. Potřebujeme jen malou pozemkovou reformu, abychom dosáhli rozumného udržitelného využívání půdy. Vzhledem k tomu, že EU je odhodlána financovat zemědělství vysokými částkami, je to jen otázka způsobu použití těch peněz.

Nyní, když je konečně normální uvažovat ekologicky, je čas na to, posunout se k systému bez hnoje, který opravdu respektuje půdu a zvířata.

Přeloženo z anglického originálu na Stock Free